Autor: Charlotte Bronte Originální název: Jane Eyre Rok vydání: 2007 Počet stran: 454 Nakladatelství: Alpress
Anotace: Jana nepoznala rodičovskou lásku, krutí příbuzní ji umístili do sirotčince. Tam dívka žila v nuzných podmínkách, ale získala vzdělání. Jakmile dostane práci vychovatelky na panství pana Rochestra, svitne jí naděje na lepší život. Majitel působí sice jako nerudný a zatrpklý, ale vyučovat malou Adélku Janu baví, proto se rozhodne zůstat. Jenže dům skrývá mnohá tajemství a hrozby. Podivné rány, zoufalé výkřiky a strašidelný smích, které Jana v noci slýchá, rozhodně nejsou jen výplody fantazie.
Autor: Becca Fitzpartick Originální název: Silence (Hush, Hush #3) Rok vydání: 2011 Počet stran: - Nakladatelství: Egmont
Anotace:
Nedorozumění mezi Patchem a Norou je zažehnáno. Společně překonali tajemství svázaná s Patchovou temnou minulostí, smířili dva dosud nesmiřitelné světy a čelili bolestným zkouškám víry a naděje, to vše pro lásku, která má sílu překonat hranice mezi nebem a zemí. Patch a Nora, vyzbrojeni pouze svou bezpodmínečnou důvěrou v toho druhého, se vrhají do zoufalého boje a pokoušejí se zastavit zločince, který má moc navždy zničit vše, o co se snažili, dokonce i jejich vzájemnou lásku.
Upozorňuju, že všechno, co je v tomto článku, může obsahovat spoilery!
Anotace z mého pohledu Série nás vtáhne do děje, kde se šestnáctiletá středoškolačka Susannah (Suze) Simon(ová) přestěhuje do města Carmel-by-the-sea. Přestěhuje se ke svými nevlastnímu otci Andymu, kterého si její máma nedávno vzala, a který má ještě další 3 bratry. Jenže Susan není tak obyčejná holka, ona je totiž mediátor, což je člověk, který pomáhá duším (tedy lidem, kteří už umřeli) přejít na druhou stranu a snaží se vyřešit to, co je na zemi drží. Tento dar má už od malička, jenže problém je v tom, že ona duchy vidět nechce, považuje to spíše jako prokletí. Už po příjezdu do nového domu u sebe v pokoji narazí na ducha Jesseho a zjistí, že na stejném místě před 150 lety tu byl penzion, kde Jesseho zabili. Postupně se dozvídá nějaké věci o mediátorství, Jessym a taky si ve škole najde nové přátele a potká otce Dominika, který je též mediátor...
Mala som viac menej naplánovaný článok o snoch, pretože nad nimi sa pričasto zamýšľam, ale nejako ma na takýto článok prešla všetka nálada. Ale o pár dní sa možno dokopem aj k takému dielu. Takže kde začať? Nadpis by asi stál za mnoho. život je zrazu ako jedno obyčajné bojisko. Jedného pekného krásneho dňa si žijete v skvelom svete a obklopujú vás skvelí ľudia, na ktorých sa môžete spoľahnúť, ale je to iba vidina zaslepenosti a falošnosti. Po mesiacoch (niekedy to trvá aj roky) si uvedomíte, že toto všetko bola iba hra a vy ste tých ľudí podporovali v ich zmene, ktorá ich priviedla k novým kamarátom (podľa nich tých správnych). Ale ako niekto môže považovať za najlepších tých, čo nie sú dobrí? Tých, čo sa správajú ako namyslené "zasrane"?
Dobre možno by som mohla pomlčať, ale sama som sa niekedy bila za svoje a nedala som si to. Po niekoľkých udalostiach som si uvedomila, že som sa bila za debilinu a trebalo mi vyspieť. Ved každý robí chyby, nikto nie je neomylný, však? Ale ako si niekto môže myslieť, že jeho život, ktorý je chorobne šialený je normálny? Pamätám si, ako nám učiteľka na základnej hovorievala, že čo ľudia robia pre lásku. Samovraždy, rezanie, smrť....ale aký to má zmysel? Predstaviť si, že niečo nevýjde a chcieť zomrieť a nadávať na tento svet? Trápiť sa pre obyčajnú sprostosť a takto žiť v tom ako si užívať život, ktorý nemusí trvať večne (vlastne ani netrvá) ?
Hovorím si, kde tento svet speje, ale na to sa asi odpovede nedočkám. Ak mlčíte, považujú vás za tichého. Ak prehovoríte, nemáte právo na názor. Pretože je považovaný za zlý a samozrejme ak sa vás skutoční priatelia zastanú, sú tiež zlí. Ale každý raz dospeje i ked o daktorých jedincov pochybujem, že k takému zložitému fyzikálnemu javu dôjde. Alebo možno raz ale ich osud bude niekde dole, kde boli a aj ostanú. A tam budú furt štekať až im raz dôjde, čo všetko spravili zle a ich jediné miesto bude silný povraz a tam dole (pochybujem že hore), kde sa budú nachádzať to oľutujú. Budiš snažme sa žiť život aby sme iným neprekážali a aby ostatní mali o čom klebetiť, pretože potom nám "intelektuálny občania" o niekoľko rokov mladší budú nadávať i ked mnohí sú ešte zaslepený plienkami a nepoznajú poriadne obzory sveta.
Autor: Alexandra Adornetto Originální název: Halo Rok vydání: 2011 / v Americe 2010 Počet stran: 400 Nakladatelství: Knižní klub
Anotace
Do poklidného přímořského městečka Tallow Beach nečekaně přijíždějí tajuplní sourozenci Gabriel, Ivy a Bethany Churchovi. Začnou studovat na střední škole a jejich objevení vzbudí mezi místními pořádný rozruch. Odkud se vzali? Kdo jsou jejich rodiče? Proč ve všem vynikají, aniž by vynaložili sebemenší námahu? Pro jejich tajnůstkářství a nadpozemskou krásu však existuje vysvětlení: Gabriel, Ivy a Beth jsou andělé, jejichž posláním je zachránit svět, jenž se ocitl na pokraji zkázy. Do jejich životů vstupuje Zlo v podobě bezohledného a krutého spolužáka, který zatouží po Beth. V děsivém dramatu, které následuje, andělé a člověk spojují své síly v zoufalém pokusu překonat dobrem ničivé síly temnoty a zachránit milovanou kamarádku. (zdroj - bux.cz)
TOTÁLNĚ mě dostala historie. Jane Eyre. Nekrásnější film který sem kdy viděla. A teď moment - dnes jsem si koupila knížku , takže se budu cítit zase dobře ♥ Ten příběh mě absolutně dostal. Chci žít alespoň v 18 nebo 19 století - prosím. Strašně by mě bavilo se vyjadřovat, no prostě mluvit trochu jinak než v téhle době, prožívat lásku jako nejdůležitější věc v životě. Chci tam! Možná si o mě budete myslet že jsem trochu padlá na hlavu, ale mě tenhle svět vůbec nebaví. Chci aby se knihy psali ručně, v tom byla ta krása. Láska se prožívala úplně jinak. Nehledělo se na bohatství, nehledělo se na chyby, byla to opravdová Láska, kterou myslím že v této době už nenajdeme. Samohřejmě - vyjímky potvrzují pravidlo. Ale přímo takovou lásku nenajdeme, ač se pokusíme sebevíc. Charlotte Brontë - máš můj velký obdiv. Takovou krásu nejde vyjádřit slovy, ale tys to dokázala. Svět byl možná krutý k lidem který si to nezasloužily, ale teď je taky, a předtím byl mnohem méně. Chci stroj času. Takže, kdo by mi chtěl něco dát, tak víte co. Ikdyž je to nemožné.
“I do not think, sir, you have any right to command me, merely because you are older than I, or because you have seen more of the world than I have; your claim to superiority depends on the use you have made of your time and experience.”
Když je člověku 15, tak začíná opravdu žít jiným životem. Hledáme samy sebe, snažíme se na sobě najít nedostatky a naopak posilovat naše přednosti. Aspoň takhle by to mělo být. Začínáme si uvědomovat, že život není jenom o škole, do které budeme chodit ještě spoustu let a rodičích, kteří tu pro nás vždycky byli a budou, ale život je také o zábavě a měli bychom si ho začít trochu užívat. Mně bylo 15 nedávno. Nastává mi takové to období, kdy začnu chodit do klubů bavit se, tancovat. No však vy víte, co myslím. Možná tam potkám někoho, s kým si i budu rozumět. Kámoška mi řekla: "Jak už jednou začneš, tak nebudeš mít jedinný volný pátek a sobotu." Včera jsem byla v klubu poprvé, ale teda tam to bylo strašný. Říkala mi to i kámoška, že tohle není opravdový skvělý klub, jak všichni říkají o klubech. No ale samozřejmě nezapomínám na školu. Nemyslete si, že jsem nějaký rebel, který každý den někam chodí, kašle na školu, kouří, pije atd. Samozřejmě si někdy jednu skleničku dát můžu, ale ne se opít do němoty že?
Když jsi na tanečním parketu, tancuješ a soustředíš se jenom na hudbu, zapomínáš na ty špatné věci a užíváš si to. To je na tom to nejlepší. Zapomínáš na to, jestli se ti líbí někdo ze školy a zapomínáš na problémy s učiteli. Měli bychom se soustředit hlavně na sebe a ne se řídit podle ostatních. Takhle se ničemu nenaučíme.
Od 15 jsem zjistila, že i ty nejhorší lidi se můžou proměnit svým způsobem v ty dobré. Například jedna blondýna, o které jsem prohlašovala, že je hrozně pitomá a všichni ji nenávidí, tak se ukázala, že se s ní dá bavit, jenom je to její styl humoru a nechce tím někoho urážet. Dokonce jsem si s ní i pokecala.
Každopádně se hrozně těším na 26.2.2012. Mám doma lístek na Exampla! Miluju jeho songy! Poslední dobou jsem hodně začala poslouchat House, Electro a takové ty styly, dokonce i Dubstep, což fakt nechápu, ale budiž. Jinak jsem nemocná, ležím tu v posteli s teplotou, nemůžu mluvit, ale jinak se mi daří celkem v pohodě.
